Doma opět remíza

Publikováno , v kategorii Turnaje

V čase sobotního oběda nás čekalo další mistrovské utkání na atletickém stadionu s týmem TJ Tatran Sedlčany. Do předchozího utkání starších žáků, i vzhledem k naší marodce a omluvenkám, zasáhli pouze dva naši hráči – Matyfu a Filip. Dovolím si zde uvést pár poznámek. Nominace do týmu starších žáků není jen tak pro něco, respektive, abychom zalepili tým st. žáků pár jmény našich kluků. Vzhledem k tomu, že od září budeme my hrát na velkém hřišti, jsou to pro naše kluky velké zkušenosti v podobě zvyšování fyzické kondice, pohyb a orientace na větším prostoru s míčem i bez něj, taktické pokyny aj. Starší kluci odvedli kus dobré práce, zejména ve druhém poločase, který remizovali 1:1. A proto podporujme naše borce v tom, aby byla pro ně pocta hrát za starší a snaha se neustále zlepšovat i přes ne moc lichotivé výsledky.

Ale teď už zpět k našemu zápasu. Soupeřovy kvality jsme ocenili již v podzimním zápase. Soupeř složený vzrůstem spíše k menším, ale technicky, rychlostně a fyzicky vyspělý. V naší sestavě jsme provedli pár docela zásadních změn, zejména vzhledem k absenci Pepína. Jirka se přesunul na post stopera, Honza Šuta šel do zálohy a Vejmík na pravou stranu obrany i když ten umí hrát obě strany. Chtěli jsme hrát bez zbytečných několika kontaktů na vlastní noze, přecházet přímočaře přes zahuštěnou obranu středem a místo toho využívat více roztažené krajní záložníky. To vše se od úvodních minut plnilo nad naše očekávání, měli jsme docela podstatnou převahu nad soupeřem. Pěkně jsme kombinovali, přehrávali soupeře v osobních soubojích, získávali jsme míče a přecházeli do rychlých protiútoků. Po velkém tlaku a nakonec z rohového kopu od Matěje (nepamatuji se, kdy naposledy jsme dali gól z rohu) se prosadil levou nohou Honza Šuta. Hráli jsme na vlně euforie a tlačili soupeře dál. Dařila se kombinace a získávání míčů od naší obrany přes Kekiho, popř. na krajní záložníky až po Adama, který několikrát zakončoval. Bohužel pro nás, šly střely pokaždé do gólmana. A tak se obraz hry začal postupně otáčet a byl to pak soupeř, který začínal mít více ze hry. Samozřejmě, na stálý tlak je potřeba pořádná dávka fyzické kondice, na druhé straně je v takových situacích zapotřebí uklidnit hru, kombinovat míč mezi hráči. Ale soupeř napadal a kousal. Nějaké vyložené šance si Sedlčany nevytvořily, spíše nás ohrožovaly střelami před pokutovým územím. Do druhého poločasu, po rozpravě a upřesnění si, co mají dělat záložníci a útočník při rozehrávání míče z naší strany jsme vlétli zase na soupeře. Kombinace se dařila, ale to zakončení nějak nešlo. Ne že by tedy zakončení nebylo, ono bylo a kolikrát moc pěkné, ale pokaždé doprostřed brány, kde stál borec se žlutým dresem. Po chvíli jsme si říkali, jestli kluky nějak nepřitahuje ta žlutá včela. A tak opět soupeř začal zlobit, vytvořil si i pár slibných šancí, po jedné, myslím Vejmík odkopával míč skoro z brankové čáry. Pak už byla hra docela vyrovnaná, spíš bych tedy řekl, že soupeř byl lepší než my. My už jsme jen ojediněle ohrožovali bránu. V 50. minutě soupeř snížil, poté, co se obrana nedomluvila, kdo koho bude vlastně bránit. Za další jsme si po faulech v pokutovém území vynutili dvě penalty, které však ani Keki ani Jirka neproměnili. Pravdou je, že penalty netrénujeme, ale když hráči kopnou penaltu přímo na brankáře…
Nevadí. To není až tak podstatné, aspoň ne teď, to se kluci naučí. Nám se líbil obraz hry, kombinace, snaha, i to zakončení bylo. Všichni kluci výborně a s velkým nasazením odehráli zápas. Velký dík patří ročníku 07. Díky moc rodičům, kteří nás všechny přišli podpořit a krásně fandili. Vzhledem k tomu, že jsme neproměnili 2 penalty a asi 4 vyložené šance, byl remízový výsledek spravedlivý.

Jiří Balla