DSC01040.web

Kolotoč v Rakovníku

Publikováno , v kategorii Turnaje

Na poslední mistrovské utkání ve skupině jsme odjeli v sobotu 4.5.2019 na horkou půdu do Rakovníka. Naše problémy s docházkou a účastí bohužel  stále přetrvávají dál a tak nastal obvyklý model. Již standardně nastupují za starší žáky Josef, Filip, Keky a Matyfu. Z možných 70ti minut strávených v prvním utkání dostávají všichni 65 min. Trenér Jochman přiváží dle dohody čtyři borce: Tobiáše, Richarda, Honzu Trachtu a Jirku Pospíšila – ten za nás nastupuje vůbec poprvé. Máme tedy k dispozici tři na střídání a samozřejmě opět čtyři opotřebované a unavené. Vzhledem k vysoké kvalitě soupeře  ( mimo jiné střídal 7+1 +7), našemu počtu, kvalitě kádru a únavě jsme se rozhodli výjimečně pro zataženou obranu a hru v kompaktním bloku s možností brejkových situací. V podstatě jediným limitem a pokynem byl pro kluky nenapadat soupeře vysoko v poli, ale až na naší polovině. Systémem této taktiky je docílit toho, aby naše řady byli blíže u sebe, rozbíjeli soupeřovu kombinaci až za půlící čárou , donutit protivníka pouze ke střelbě ze střední vzdálenosti a hlavně v našem případě pošetřit síly, abychom vydrželi v nějakém tempu celý zápas. Ještě nikdy jsme tuto taktiku neordinovali, ale k dnešním podmínkám se to úplně nabízelo. Brejkovým hráčem měl být Tobiáš, protože naši nejčastější útočníci Adam a Jirka nebyli k dispozici.

Ihned po úvodním hvizdu začala Matějská pouť – řetízkáč, kolotoč, labutě atd. Soupeř nás točil neuvěřitelným způsobem a my nebyli schopni se dostat na polovinu hřiště. Náš blok chvíli odolával a tak docházelo k tomu, že soupeř střílel pouze z dálky a nedokázal nás prokombinovat až před Kubu. Bohužel laxním přistupováním jedinců přicházeli situace, kdy si na pozici zálohy dokázal náš soupeř míč připravit na čtyři kontakty a cca z 15 -18 m našeho gólmana propálit. Nechytatelné a přesné projektily nelze našemu strážci svatyně vytýkat. Problém byl na naší levé záloze, kde prostě nebyla ochota k rychlému napadání. Muselo dojít k prostřídání a blok se stal opět kompaktnějším. Nastaly i očekávané brejky, ze kterých jsme vytěžili jednu branku Kubou Kejkrtem. Ovšem z výše zmíněných důvodů jsme lovili míč ze své sítě již po páté.
O přestávce jsme opět spolu komunikovali tento systém. Vše bylo vysvětleno, zkonzultováno, názorně předvedeno. Snažili jsme se klukům vysvětlit, že kdybychom hru za těchto podmínek otevřeli, byla by to sebevražda v přímém přenosu. Jsem si jist, že ve vzduchu by hrozil dvouciferný výsledek a na této úrovni to prostě nejsem ochoten přijmout, pokud s tím jde dělat něco jiného. Druhou půli jsme dokázali  remizovat 1:1. Opět nám vyšel jeden brejk, ale obraz hry se samozřejmě moc nezměnil.

Hráli jsme to ,na co jsme měli. Stále nemohu pochopit některé jedince, kteří v této situaci ignorují to, co trenéři naordinují a hru v podstatě místy bojkotují. Úplným paradoxem je to, že tito jedinci se chtěli vrátit k našemu vysokému napadání, ačkoli jsme sotva chodili, natož běhali. Předpokládal jsme, že ve 13ti letech se toto dá pochopit. Teď už to musíme nějak doklepat, ale tento přístup je samozřejmě pro nás nemyslitelný. Podle nových informací  bude náš tým od nové sezóny výrazně posílen a mezi kluky bude námi tolik očekávaná konkurence a tudíž motivace do hry. Jsme jasným příkladem toho, že když mám pro malý počet fotbalistů místo v základu, tak to v tomto týmu dlouhodobě prostě nemůže fungovat. Osobně jsem rád, že už se blíží konec sezóny, protože přátelé toto je skutečně o nervy. Dnes jsme vyzkoušeli hru v bloku, která samozřejmě nikdy nebude naši prioritou. Děkujeme za předvedené výkony a za pochopení situace.

Pavel Procházka